Tematický blok- „Země má svátek“
DIDAKTICKÁ HRA: Nakrm nás a vyhraješ
- pomůcky: barevné kontejnery (papírové, barevné, nakreslené), různé druhy odpadů
- motivace: „Jestli víš, co jedí tři popelnice se jmény Sklář, Plastička a Papírník, tak je nakrm. Protože jsou moc hladové, musíš je nakrmit rychle. Ale pozor! Kontejnery musíš nakrmit jen tím, co opravdu jedí. Když jim dáš něco, co nejedí, tak ti budou naříkat a ty prohráváš. A když je budeš krmit tím, co jedí, budeš se o ně moci starat dále.“
SMYSLOVÁ HRA
Co nepatří do lesa? – společně si projdeme obrázek z přílohy
popisujeme, co na něm vidíme
zaměříme se na věci, které do lesa nepatří a co holčička a kluk dělají v lese špatně
- Duben – den Země – příloha
aby mohli lidé, zvířátka a rostlinky zdravě růst, potřebují mít zdravou půdu, čistou vodu a vzduch. Zkuste vysvětlit, proč.
Srovnejte přírodu na obou obrázcích z přílohy a rozdíly popište.
POKUS
- povídejte si s dětmi, o ochraně životního prostředí, proč je dobré třídit odpad, kam patří – zakopejte si s dětmi poklad – odpadky různých druhů, sepište si spolu seznam a za rok poklad vykopete. Tím uděláte i pokus – vyzkoušíte si, jak se který druh materiálu v přírodě rozloží.
Z čeho jsou věci vyrobeny – příloha
LOGOPEDICKÁ CHVILKA
- malované čtení – JAK SE CHOVAT V PŘÍRODĚ -příloha
- Mnoho domů, mnoho stromů
tvorba množného čísla
houba-houby, strom-stromy, šiška-šišky, zajíc- zajíci,…
- Strom, stromek, stromeček
tvorba zdrobnělin
malý strom je …. (stromeček), malý dům je ….(domeček), malý zajíc…. (zajíček), malá houba…… (houbička), malý les …. (lesík, lesíček),…
POČETNÍ VZTAHY
– řešení jednoduchého labyrintu – příloha
POHYBOVÁ CHVILKA
Čáp
Stojí čáp u tůňky – stoj na jedné noze
Čeká, čeká na kuňky – vyměňujeme nohy
Zobákem si klape – stoj snožmo, klapeme rukama
Opatrně ťape – chůze na místě po špičkách
Aby chytil žabičku – běh
Třeba jen za nožičku – úklony k jedné a druhé noze
Přílet ptáčků
Když se zima vytrácí – z dřepu do stoje
Ptáčci se k nám navracejí – běh, ruce jako křidélka
Přilétají z jihu k nám – běh, ruce jako křidélka
Vždycky radost z toho máme – stoj, tleskání
RECEPT:
Vyrobte dětem vlastní kinetický písek
Je to jednoduché a ušetříte. Tady jsou 3 vyzkoušené recepty
Na světě asi není mnoho dětí, které by si neoblíbily kinetický písek. Tenhle skvělý materiál je na omak jako skutečný písek, přitom tvárný jako těsto. Může mít krásné barvičky a navíc se nelepí na ruce jako obyčejná modelína. Zamilují si ho i dospělí – působí terapeuticky a zbavuje stresu. Kinetický písek je lepší než modelína
I když kinetické písky v posledních letech zlevnily, kilogram stále stojí přes stovku. Aby si dítě pořádně pohrálo, potřebuje tak dva až tři kilogramy, ideálně pět kilo. Při každém hraní se však kus písku poztrácí, zašlape do koberce, vyluxuje. A tak se nakonec z kinetického písku může stát poměrně drahá hračka.
Anebo taky nemusí, protože si ho můžete vyrobit doma. Receptů na kinetický písek je na internetu celá řada, stejně jako na domácí modelínu, ale ne každý funguje. Příprava jakékoliv domácí hmoty totiž není žádná vědecká disciplína, kdy by šly jednotlivé ingredience přesně odvážit a výsledek by byl vždy stejný. Nejdůležitější ingrediencí je vždy trpělivost, přidáte ještě něco toho nebo toho, dokud výsledek nebude dokonalý. Pokud chcete písek barevný, použijte potravinářské barvivo.
- Kinetický písek z balzámu na nádobí a kukuřičného škrobu
CO BUDETE POTŘEBOVAT
2 hrnky jemného písku
1 lžíci kukuřičného škrobu
1 lžičku krémového balzámu na nádobí
vodu (začněte čtvrtinou hrnečku a postupně přidávejte)
Písek nasypte do mísy a přidejte kukuřičný škrob. Do hrnečku s vodou odměřte lžičku balzámu a míchejte, dokud se nezačnou tvořit bubliny. Pomalu přidávejte mokrou směs do suché směsi a dobře promíchejte. Pokud je směs příliš suchá, zkuste přidat trochu vody a ještě trochu promíchat. Pokračujte v přidávání vody a míchejte, dokud nedosáhnete požadované konzistence. Písek má tendence vysychat, což vyřešíte přidáním vody a časem i přidáním balzámu.
Jestli chcete svým dětem dopřát písek bez jaru, máte další možnosti.
- Kinetický písek z pěny na holení
Děti mají obecně rádi pěnu, takže i tu na holení si zamilují.
BUDETE POTŘEBOVAT
3 šálky písku
velké balení pěny na holení
Celé balení pěny vystříkáte do písku a pak rukama mícháte a mícháte. Zhruba za pět minut bude objem velký a napěněný, poté zbude mokrý písek, z něhož mohou děti tvořit malé hrady a podobně. Směs brzy vyschne a začne se drolit. Můžete ji obnovit přidáním další pěny.
- Kinetický písek z mouky a oleje
Možná to zní zvláštně – míchat olej, mouku a písek, ale tento recept stvoří kinetický písek s fantastickou strukturou, který nelepí.
BUDETE POTŘEBOVAT
5 šálků písku
3 šálky mouky
1 šálek rostlinného oleje
Vše smíchejte ve velké nádobě. Pokud se vám zdá směs příliš suchá, postupně přidávejte olej. Tato směs má výhodu, že nevysychá, takže až děti s hraním skončí, jen ji uzavřete do dózy a uložíte na jindy.
VYRÁBÍME Z PAPÍRU
Jaro je roční období, ve kterém se vše probouzí opět k životu po dlouhé zimě. Děti tyto změny vnímají dost citelně. Někteří si jich ale příliš nevšímají, a proto bychom je na ně měli upozorňovat a učit je s probouzející přírodou umět zacházet a také výtvarně pracovat. Vymyslela jsem některé náměty, které by děti v jarní přírodě mohly vykonávat a využít.
Přírodniny, kterými se dá kreslit
V přírodě je mnoho předmětů, tvarů a částic, které jsou tvořeny jak z neživé, tak z živé přírody. Při procházce v lese, na louce, na zahradě si můžeme všimnout toho, že ledacos by se možná dalo dobře vzít do ruky, ba možná s tím i něco pěkného nakreslit.
Z přírodních materiálů by se dalo kreslit například klacíkem, či dřívkem. Pěknou stopu dělá také opálené dřevo, které si můžeme vzít u každého táboráku. Při kresbě dřevem a klacíky dáváme pozor na tvar, na jeho špičaté konce. Předškolní děti si mnohdy neuvědomují jejich nebezpečí a zachází s nimi neopatrně (upozorníme děti, aby dávaly při práci pozor).
Kresba jarními květinami – vhodné jsou pampelišky (zanechávají krásně sytě žlutou barvu, která se dá pěkně dokreslovat a použít).
Postup – děti si na louku přinesou čtvrtku (nebo libovolný papír), kterou polijeme vodou, aby se na ní květy lépe uchytily, utrhnou si pampelišku, jejichž květ obtiskují na bílý papír; tvoří různě syté obtisky, různé délky, tvaru apod.
Témata – jarní sluníčko, louka plná květin, usměvavé pohledy na papíře, věnečky z květin.
Obrazce v květinových záhonech – děti chodí na procházky a pozorují, jak jsou květiny na záhonech vysazené, co v nich vidí (hodiny, slunce apod.), mohou si vytvořit i vlastní náměty, jak by měl podle nich záhon vypadat (na malém vzorku květin, nebo z kamínků, klacíků, hlíny apod. – rozvoj představivosti, fantazie).
Probouzející se příroda – na jaře rostou ze země různé druhy květin, rodí se mláďata. Pomocí otisků přírodnin (listů, květů, plodů apod.) můžeme vytvořit vývoj rostliny nebo zvířete.
Postup – děti si ven vezmou čtvrtku, nebo pytlovinu, látku apod. Nosí si na své stanoviště živé i neživé přírodniny a lepí je na papír. Vytvářejí obraz z přírodnin, který představuje, jak vypadá květ, když je malý, postupně roste, odumírá apod. Nebo mohou kreslit vývoj larvy, jak vzniká motýl apod. (pro starší děti). Dokreslit výkres akvarelem, nebo temperou.
Témata – roste nám sněženka, bledule, nový život ze země, motýlku – můžeš letět, semínko se probudilo…
Vlastní písmo – jak vypadá písmo, čím se píše…
Postup – děti si vezmou do ruky postupně různě silné klacíky, kamínky, dřívka apod. Snaží se vytvořit do bláta, písku apod. svoje vlastní vymyšlené písmo (práce pro starší děti, malé děti neumí psát a dělá jim problémy představivost).
Náměty – podpisy do hlíny, kdo se tady podepsal, moje jméno ve znacích, každý je jiný…
Stromové obrazy
Pomůcky: bílé papíry, provázek, voskové kostky na malování
Obrázky kůry:
Bílý papír přivážeme tenkou šňůrkou na strom tak, aby byl zpevněný na horním a dolním okraji (šňůrku omotáme kolem stromu). Pak děti budou voskovými kostkami přejíždět po papíru a už tu máme obrázek kůry, vlastně otisk kůry. Obzvlášť dobrodružné je malování kůry různých stromů, protože má různou strukturu.
POHÁDKA
⇒Zajíček v své jamce
Popěvek o zajíčkovi zná každý, ale nikdo už neví, proč zajíček seděl ve své jamce sám. On se na to asi ani nikdo nezeptal. Možná se to dozvíš, tak se hezky posaď a poslouchej. Já ti povím pohádku. Dnes bude o smutném zajíčkovi.
Byla jednou jedna obyčejná jamka, ale pro jednoho zajíčka nebyla vůbec obyčejná, protože byla jeho. Sám si ji udupal, sám si ji vystlal travou.
Jednou se zajíček odešel napást a tu ho napadlo: „Co kdybych šel na výpravu do zahrady? Mají tam mrkev a zelí, to já moc rád.“ Zajíček měl mlsný jazýček, proto neváhal a vyrazil. Přeběhl pole, hopkal přes cestu (ani se nerozhlédl, ale my se před každou silnicí rozhlédneme, aby nás něco nesrazilo) a měl štěstí, protože to hlučné a svítící zrovna nejelo. Doběhl k prvnímu domu, prolezl podhrabaným plotem, který podhrabal už při minulé návštěvě. Tam si nacpal pupek zelím a sladkou mrkví. Když se najedl do sytosti, rozhodl se, že se vrátí ke své jamce. Sotva se protáhl plotem, jak měl břicho nacpané zelím a mrkví. Dofuněl si to až ke své jamce, ale tam ho čekalo nemilé překvapení.
Jamka už nebyla jeho. Seděl tam velký, tlustý zajíc a celou ji zabral pro sebe. „Co tu chceš!“ zavrčel tlustý zajíc „To je moje jamka,“ vypískl zajíček nesměle. „Tak jak vidíš,“ řekl velký zajíc „tak tu sedím já a tak je moje.“ „Ale, ale ta byla vždycky moje…“ zaplakal zajíček. „To je život, můj malý příteli, je moje a basta,“ řekl zajíc a vycenil hlodáky. „Je moje, leda, že by ses chtěl o ní poprat, ale to bych ti neradil, jsem třikrát tak velký jak ty,“ zasmál se velký a tlustý zajíc. Zajíčkovi se nechtělo vzdát se své jamky, ale co měl chudák dělat? Tenhle souboj by opravdu nevyhrál. „Určitě bych prohrál, zranil by mě a pak by si mě něco určitě našlo a sežralo,“ pomyslel si zajíček. Ještě jednou se podíval na svou jamku a smutně odhopkal pryč.
Zajíček byl opravdu moc smutný. Za nějaký čas si našel novou jamku. Zkusil se v ní rozvalit, ale nebylo to ono. Nebyla to prostě jeho jamka. Kolem šla stará babička, ale zajíček zůstal v jamce se sklopenýma ušima. Babička se zastavila a na zajíčka promluvila: „Copak je ti ubožátko, copak neskáčeš a sedíš tu ve své jamce sám?“ Kdyby zajíček uměl lidskou řeč, tak by jí řekl, že je smutný, protože není ve své jamce. Ale to neuměl, tak jen koukal. Po čase se mezi lidmi začal zpívat popěvek: „Zajíček ve své jamce…“, My ale už víme, že to nebyla pravda. Že zajíček nebyl ve své jamce, ale v cizí a proto ten smutek.
- Hudebně pohybová hra: Zajíček v své jamce
- „Zajíček v své jamce sedí sám, sedí sám. Ubožáčku co je ti, že nemůžeš skákati. Chutě skoč a vyskoč, na koho chceš!“
- chytneme se za ruce a utvoříme kruh
- 1 dítě=zajíc sedí v dřepu uprostřed kruhu s rukama na očích (má masku zajíčka)
- ostatní zpívají písničku a chodí v kruhu kolem něj
- po do zpěvu se zastavíme a zajíček skočí na některé dítě
- vymění si místa i masku a hra se opakuje
GRAFOMOTORIKA
- Dolní oblouk-obousměrný + horní oblouk- obousměrný -příloha
- Nejdříve pohybem ruky ve vzduchu, až poté na papír. Vždy pomocí vzoru a ve směru šipek.
- Horní oblouk -Hříbky- příloha+omalovánka
Pracovní listy: